klenotnictví BABOROVI

JAK SE STARAT O ŠPERKY

Zboží z drahých kovů je velmi náchylné k oxidaci povrchu. Pot a prach je největším nep řítelem klenotnického zboží. Kromě toho zboží z drahých kovů je poměrně měkké, snadno se poškrábe, a proto s ním musíme zacházet velmi opatrně. Drahé kovy jsou v ryzím stavu většinou na vzduchu i ve vodě stálé. Při výrobě šperků se ale používá slitin, jejichž stálost se na vzduchu i ve vodě snižuje s klesajícím obsahem drahého kovu. Povrchovému okysličování(oxidaci), říkáme odborně nabíhání.

Zlaté zboží se běžně vyrábí v ryzosti 585/1000, v níž za normálních okolností vzdoruje chemickým i povětrnostním vlivům. Obsahuje však 415/1000 přísad jiných kovů, na které mohou působit některé chemikálie, obsažené ve vzduchu, zvlášť sloučeniny síry nebo sloučeniny jódu a bromu. Jejich působením vznikají na povrchu zlaté slitiny sirnidy, jodidy nebo bromidy stříbra a mědi, které působením světla černají. Tyto přísady však dávají šperkům různé vlastnosti, které využívají zlatníci(např. tvrdost, kujnost), nebo zákazníci(barva).

Příčinou oxidace může být práce s chemikáliemi nebo pot, který obsahuje stopové prvky léků nebo kosmetických přípravků obsahujících jód, brom nebo síru. Nabíhání zlata nebývá potom trvalé a vyskytuje se jen v období, ve kterém přichází šperk s chemikáliemi do styku. Většinou je ale oxidace jen povrchová a dá se snadno odstranit vyleštěním. Čím vyšší ryzost zlata, tím samozřejmě nižší obsah přísad jiných kovů, ale šperky s vyšší ryzostí jsou měkčí a náchylnější na poškrábání. Jaká ryzost je tedy nejlepší? Na to se nedá jednoznačně odpovědět. Ale asi i tady, nebo pávě tady, platí pravidlo „zlatý“ střed. Proto je nejrozšířenější ryzost šperků v Evropě 14Karátů - 585/1000.

Zlato má barvu žlutou, ale právě jiné kovy zabarvují zlato do červena – hlavně měď, nebo do běla – hlavně stříbro. A právě bílé zlato je velice oblíbené. Málokdo však ví, nebo spíš málo prodejců a výrobců upozorní, že bílé zlato je stále nažloutlé, protože obsahuje více zlata jak stříbra, tak se musí povrchově upravovat – porhodiovat, aby získalo krásnou bílou kovově lesklou barvu. Nošením se ale vrstva rhodia časem sedře a objeví se nažloutlý kov, který může neinformovaný majitel šperku považovat za špatně vyrobený, nebo dokonce za podvrh. Přitom stačí opět porhodiovat a šperk je jako nový. U stříbra je to podobné. U nás používaná ryzost 925/000 zaručuje, že přísady jsou jen 75/1000, ale stříbro oxiduje (nabíhá) jen při kontaktu se vzduchem… Proto se stříbro povrchově upravuje, aby se oxidace oddálila. Například porhodiováním jako u bílého zlata.

O šperky se musíme starat!

Právě nenošené šperky patří do šperkovnic, krabiček. Zabraňte jejich vzájemnému kontaktu - např. zabalením do jemného hadříku. U kamenových a perlových šperků to platí dvojnásob. Když se nám bude zdát šperk znečištěný, nebo začne oxidovat, měl by se hned vyčistit. Většinou stačí doma v teplé mýdlové vodě vydrhnout jemným kartáčkem na zuby, opláchnout v čisté vodě a vysušit jemným bavlněným hadříkem(můžete provádět i preventivně několikrát v roce). Vyčištění kamenových a perlových, nebo silně znečištěných šperků necháme raději odborníkům. Stříbrné šperky se dají čistit mnoha „zaručenými“ způsoby. Sodou, vyvařením v octové vodě, kombinací alobalu a horké vody se sodou… Některé fungují, jiné ne.

Nejjednodušší je donést znečištěný šperk k odborníkovi, který poradí, jak šperk vyčistit. Většina dnes vyráběných a prodávaných moderních klenotů je vyráběna strojově, některé jsou i duté (každý dobrý prodejce nebo výrobce by měl na duté, většinou vůbec nebo špatně opravitelné šperky, upozornit zákazníka při nákupu), působí jemně, křehce, lehce a takové i jsou.

Proto se k nim tak musíme i chovat, abychom z nich měli radost co nejdéle. Neměli bychom v nich spávat, manuálně pracovat, prostě se vyvarovat zátěži na tyto šperky. Nejsou na to stavěné, jako například ručně vyráběné šperky, které jsou odolnější a jdou téměř vždy opravit. Dá se to srovnat s nízkými sportovními auty, které budou ozdobou na krásné silnici, ale špatný terén je poškodí nebo zničí. Sem patří terénní auta. Taky se mohou někdy poškodit, ale dají se opravit.

Je jen škoda, že ručně vyráběné šperky jsou poslední dobou spíš na ústupu. Může za to samozřejmě daleko nižší cena a váha strojově vyráběných šperků, ale také móda, která diktuje co je „in“ nebo „out“.

Jak se starat o šperky aby byly pořád krásné? Především je jako ŠPERKY nosit. To znamená před odchodem do společnosti, práce (nebo někam kde chceme být ozdobeni) nasadit šperk jako poslední. Dámy, nejdřív make-up, lak na vlasy, až pak nasadit šperk. Po návratu domů zase sundáme šperk jako první. Pak se z nich můžeme radovat dlouho…